Proč pomáhat?

Naše společnost očekává, že každý, kdo v ní žije, si chce udržet rodinu, dobré vztahy, stálé zaměstnání, zdraví, vzdělání a společenský status. Pokud cokoliv z toho ztratí, automaticky se předpokládá, že se to bude snažit v co nejkratší době získat svým aktivním přístupem zpět. Očekává se spíše, že bude chtít víc. A najednou je tu někdo, kdo nemá nic a ani se to nesnaží získat. V očích společnosti je něco jako vadné nefunkční kolečko v jinak perfektně fungujícím soukolí. Je s podivem, že ačkoliv opravdové kolečko by se okamžitě opravovalo, toto kolečko se v soukolí nechá a různě se zakrývá. Všichni se tváří, že vlastně není. Teprve až se kolečko rozbije úplně, snaží se ho opravit. Je už ale většinou neopravitelné, protože v okamžiku, kdy se opravit dalo, se o to nikdo nepokusil.

Každý bezdomovec je považován za neschopného a líného. V mnoha případech tomu tak není. Důvody jejich způsobu života jsou různé. Většina z nich má různé psychické poruchy, které jim ztěžují život. Bohužel je jejich nemoc většinou diagnostikována pozdě nebo vůbec. Ostatní je pro jejich vztahové a pracovní problémy opustí a nechají osudu. Jsou přesvědčeni, že jsou jen líní a nechtějí pracovat. Právě to jsou chvíle, které rozhodují o osudu těchto jedinců. Pokud jejich blízcí pochopí, že jsou vlastně nemocní a podpoří je a pomohou jim, mohou žít životem běžným v ostatní společnosti. Jestliže tuto podporu nemají, riziko propadu na okraj společnosti je značně vysoké.

Bezdomovectví dnes narůstá na celém světě a není možné se domnívat, že se nemůže stát součástí i našeho života. Je proto potřeba pracovat nejen s bezdomovci, ale také s potenciálními bezdomovci. Je nutné rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti a jejich orientaci na trhu práce. Prevence může zamezit masivnímu rozvoji bezdomovectví.

Nemělo by být cílem udržovat bezdomovce čisté a s plnými žaludky. Ono to možná dobře vypadá, ale rozhodně to situaci neřeší. Je potřeba, aby byli podporováni k samostatnému zvládání problémů, nalézání jejich řešení a aby se na těchto řešeních aktivně sami podíleli. Musí se jim pomoci objevit své vlastní možnosti a schopnosti a stanovit si dosažitelné cíle.

Musí se ovšem změnit i sociální politika státu. Pokud bude v naší společnosti nadále trendem zvyšovat sociální dávky tak, že se nevyplatí pracovat, bude stále více lidí závislých na sociálních dávkách. Dnešní výše sociálních dávek umožňuje relativně spokojený život a nemotivuje je ke změně.

Město Česká Lípa je jedním z těch, které v rámci svých sociálních služeb provozuje azylový dům a o bezdomovce se stará. Samozřejmě nelze pomoci všem. Většinou je to hlavně na nich samotných, jestli nabízenou pomoc využijí a vrátí se tak zpátky do běžného života společnosti. Bohužel je mezi nimi mnoho hodných a slušných lidí, kteří jsou díky těm viditelnějším bezdomovcům spoluobčany odsouzeni k životu na okraji společnosti. Je totiž nikdo nevidí, protože nikoho neobtěžují a pokoušejí se jen svou chudobu tiše přežít. Jsou mezi nimi lidé nešťastní, kteří pomoc potřebují a také si ji velmi váží, ale i takoví, kteří si neváží ničeho a čekají jen na to, kdo se o ně postará. Tito lidé nehodlají pro změnu své situace udělat sami nic. Samozřejmě není možné pomoci každému. Pokud člověk sám nechce, nepomůže mu nikdo. Proto nejde všem dávat to, co si přejí, protože lenochy v lenosti podporovat je podle Hradeckých, kteří založili NADĚJI, zločin. Plně s nimi souhlasím. Každý, kdo chce svou situaci změnit, u nás najde pomoc a podporu.

Není nic úžasnějšího, než klient, který už nás nepotřebuje proto, že se mu podařilo úplně vrátit k běžnému způsobu života. Bydlí, pracuje, žije spokojený život. Každý takový klient je důvodem, proč pokračovat v naší práci a proto je důležité pomáhat.

HH

 

 

 

 

 

 

Dům humanity a denní stacionář

Dubická 931, 470 01 Česká Lípa

Stálá služba:
mob. 731 449 192

Pracovní doba:
Po - Ne 24 hodin denně


Vedoucí, sociální pracovnice:
Bc. Jana Skálová, Dis.
tel. 487 826 266
e-mail: socialni.dh@ssmcl.cz

Pracovní doba:
pondělí - pátek 6:30-15:00 hodin